Praha trenér Fitness trenér osobní trenér Fitness Praha Fitness Praha

Kulturistika

Již v dávné minulosti se lidé pokoušeli cvičením své tělo dovést do co nejkrásnějšího estetického souladu. Existuje takzvaný antický ideál mužnosti anebo ideál renesančního muže a renesance přeci vycházel z antiky. Vzpomeňme si na nádherné antické sochy atletů čí boxerů. Dá se říci, že již v antice existovalo cosi jako kulturistika.

Vysledování původu současné kulturistiky nás přivede do osmnáctého století, kdy se začali objevovat různí sportovci, kteří určitým cvičením se zátěžemi se snažili svá těla přivést do co esteticky nejvyváženějšího komplexu. Velmi často tato snaha šla ruku v ruce i s rozvíjením ducha cvičícího dávného kulturisty. V průběhu devatenáctého století se kulturistika nadále rozvíjela, byly objevovány různé principy cvičení, z nichž některé jsou platné do dnešní doby. Jako je třeba počet opakování v sérii, pokud je cvičení zaměřeno na vývoj síly, objemu svalů či jejich vyrýsování (řečeno dnešními slovy).

Tehdejší cvičení ale nebylo bráno jako honba za maximální svalovou hmotou, což je nešvar dnešní doby, kdy kulturista připomíná spíše otylého člověka tlustého vlastními svaly a takto mohutný kulturista je velmi často také stejně pohyblivý jako otylý člověk stejné váhy. Vždy se u cvičících projevoval smysl pro jistou tělesnou krásu a tak když se například podíváme na postavu jednoho z hlavních propagátorů cvičení s činkami v našich zemích Gustava Frištenského, vidíme jistou eleganci. Přitom Frištenský byl i výjimečným silákem a dodnes by obstál při tréninku i s profesionálním kulturistou. Dokázal například vytlačit vstoje rameny patnáctkrát stokilovou činku v jedné sérii.

Zlatou érou kulturistiky se dá nazvat období třicátých až osmdesátých let minulého století. Objevují se principy cvičení, stroje na cvičení, mohutně se rozvíjí výzkum stravování a jeho doplňků a objevují se na světě různí velikáni propagující cvičení. Pokud bych chtěl jenom vyjmenovat jména mužů a žen, kteří kulturistice dali tu nejkrásnější tvář psal bych tu velice dlouho. Proto jich vyjmenujme jenom několik, ač je to vlastně škoda.

Kulturistika by nikdy nebyl kulturistikou nebít člověka jménem Eugen Sandow. Eugen Sandow se narodil jako Friedrich Wilhelm Müller 2. dubna 1867 v Královci, což bylo hlavní město pruské části Německa. Jako malý chlapec byl prý velmi slabý, do deseti let se mu jakákoliv síla vyhýbala. Až když prý s otcem navštívil Itálii, což mělo být v roce 1877, ovlivnila ho krása antických soch. Nicméně si musíme říci, že asi k žádnému takovému výletu nikdy nedošlo, ale Sandow se uměl velice dobře prodat a tak se historka o těžkém dětství a náhlé probuzení při výletu v Itálii hodilo k jeho PR. Touto historkou dokonce ovlivnil kulturistiku dodnes, skoro každá šampión dodnes opakuje, že měl špatné dětství, byl ustrkován rodiči, fyzicky byl sláb, měl strach z výrazně silnějších souputníků a pak přišel nějaký impulz od života, rada staršího kamaráda, uviděl časopis s kulturisty a podobně a došlo k převratu, který přivedl mladého outsidera k činkám a mohutné muskulatuře.